Architektonický vývoj kláštera

Výstavba nově založeného opatství probíhala již v ryze gotickém slohu a žďárský cisterciácký klášter je, vzhledem ke skutečnosti, že pozdější přestavby respektovaly předchozí vývoj, cenným dokladem celkového řešení středověkého klášterního komplexu.

Původní areál je dnes sevřen Konventním rybníkem na východě a Bránským rybníkem na západě. Ve středu vnitřního území byl založen kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše. Nádvoří komplexu jsou obestavěna barokně upravenými gotickými objekty a barokními novostavbami. Areál kláštera, nyní zámek rodu Kinských, je přístupný barokně upravenou bránou v dlouhé frontě ohradní zdi, ve které byly v původním řešení kláštera budovy určené pro laiky a poutníky. Vstup do druhého nádvoří je veden mezi bývalou opatskou budovu a původně fortifikační zvonici. Dominantu nádvoří tvoří západní průčelí původně konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše. K jihozápadnímu křídlu kostela přiléhá fragment staveb původního konventu, který byl z větší části zbořen.

2 nadvori konorna


Jižní křídlo dnešního zámeckého komplexu tvoří původní prelatura s dominantním trojbokým rizalitem, v jehož patře je hlavní sál se vzácnou freskovou výzdobou, jejímž autorem je velkomeziříčský K. F. Tepper. Třetí nádvoří je vymezeno správními budovami. Čtvrté nádvoří ohraničuje severní strana kostela s protilehlou stavbou původních barokních koníren šlechtické akademie.

Z dochovaných staveb se pro své dokonalé sepjetí architektury a výtvarného umění dostává největší a zasloužené pozornosti bývalému konventnímu kostelu, dnes bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše a nejdokonalejší stavbě české barokní gotiky – poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.